Den 12 - cesta do Mont Roland

20. srpna 2017 v 8:10 | Iva |  Z cest
Blah, to teda byla noc. V podstatě nemůžu říct, že bych spala špatně, neprobouzela jsem se, zdály se mi kraviny, ale to se mi zdají skoro vždycky. Ale probudila jsem se s naprosto zvláštním pocitem. Nehezky zvláštním. Fuj. Když jsme se probudili, shodli jsme se, že je tady špatné feng shui. (Nebo to bude tím tříchodovým jídlem před spánkem?)


Jsme v hotelu (odkud chceme co nejrychleji zdrhnout) v Mont Roland. Tady končíme Svatojakubskou cestu, tedy pro tentokrát. Je to opravdu nepopsatelný zážitek. Nejenom, co to dělá s tělem (jak rychle si na chození dokáže zvyknout), ale i to všechno kolem. Měla jsem mini kurz francouzštiny, potkala spoustu zajímavých lidí, viděla tolik krásných obrazů (doslova - hlavně v domě ve Villersexel - i v přeneseném slova smyslu) a poznávala sebe i manžela. Je to krásná výzva. Doporučuji, muhehe. I v těhotenství (5. měsíc je fakt ideální, řekla bych).

No, co se týče včerejška. Došli jsme do Mont Roland. Po cestě jsem opět měla možnost jíst ten úžasný pain au chocolat, byla tam jiná prodavačka, škoda :-D. Kus cesty jsme si zase zkrátili, šli jsme úplnou džunglí, chvílemi jsem toho měla fakt dost, ale nakonec jsem byla ráda, že jsme tamtudy šli. Bude to jeden z momentů, který se mi zapsal do paměti.


Po cestě jsem rozlouskala lískové oříšky, co jsem předešlý den (nakradla) nasbírala po cestě. Mňam.


Pak už jsme brzy měli krásný výhled na kostel v Mont Roland, úplně mi to připomínalo tu pohádku Princ a Večernice (jmenuje se to tak?), jak ten princ jde k tomu hradu a pořád ho vidí, jak stojí nahoře v dálce, asi tak no.


Večer jsme si tu dali zase nóbl jídlo, je to pro mě pořád ještě nezvyk, jíst ve francouzských restauracích .. já, buran. A bylo to ták dobré. Hlavně zase předkrm, byl to křupavý šáteček z listového těsta přelitý trochou omáčky a spoustou žampionů. Úžasné. A pak desert, Crème brûlée. Už jsem si ho dávala posledně a byla jsem celkem zklamaná. Teď bylo ale naprosto dokonalé. Ideální konzistence krému a ne příliš sladké, ohhh.
Dneska strávíme nějaký čas v Dole. Tak se jmenuje to město. Odtamtud pak tradá do Besançon.
 


Komentáře

1 Elie Elie | 20. srpna 2017 v 15:09 | Reagovat

Sakra, vždycky mám při čtený tvých článků chuť na to všechno! >_<
Nepřemýšlela jsi někdy o psaní snového deníku? ^^

2 Iva Iva | 21. srpna 2017 v 13:03 | Reagovat

[1]: Snový deník už jsem někdy zkoušela psát do sešitu, ale jsem na to moc líná, abych hned po probuzení začala psát. A později už je pozdě xD. Často si pamatuji jen nesouvislé kousky, záběry, ale už z toho nedám dohromady ten příběh, jako to umíš ty.. No, třeba se o to zase někdy pokusím **

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama