Červenec 2017

7,2

27. července 2017 v 12:29 | Iva |  Obecné články
Sedím v kavárně v areálu univerzity a snažím se být produktivní.

Konečně jsem se dokopala ke zpracování jednoho tématu (v rámci bakalářky), na které se mi vůbec nechtělo a pořád jsem to odkládala. Jsem na sebe hrdá, yay. Díky tomu se mi má úžasná odborná práce rozrostla o celé.. no, řekněme 1,5 stránky. Tákže jsem zase o něco dál. Už mi chybí jen shrnutí a první kapitolu mám tak nějak hotovou (ještě se naučit správně citovat, teda, nemyslim si, že to dělám úplně blbě, ale přeci jenom se na to ještě potřebuju podívat).

Na to shrnutí se mi nechce. Poněvadž je mi celkem jasné, že až si oponent nebo někdo takový bude mojí práci pročítat, budou shrnutí kapitol to jediné, na co se důkladněji podívá. Takže to nechci odfláknout. Prostě se mi do toho nechce.

Když tak přemýšlím, v podstatě jsem docela pokročila, pamatuji si, jak jsem v Estonsku seděla u seminárek a jak mi trvalo takovou dobu, než jsem dala dohromady jeden odstavec. Neni to ohromný rozdíl, ale přeci jen už alespoň vím, jak postupovat, abych něco napsala.

Rozhodla jsem se trochu trénovat na výlet do Francie, kde budeme každý den celkem dost chodit. A já v tom velkoměstě nějak zlenivěla (tramvaj a všechno v centru a ták).. tak proto to učení v areálu univerzity. Podle Google Maps je to asi 3,5 km daleko, takže si zase protahuju nohy. Chci jít pěšky i zpátky. A zítra zase. Je to sranda.

Vzala jsem si novou mikinobundu (jo, ten ručník do rána uschnul, takže pohoda), je tak pohodlná :3. A samozřejmě batoh. Jo, pozor, dokonce jsem si s sebou vzala jablko a snědla ho, to je prosím výkon, normálně ovoce moc nejím.

Když už jsem u toho jídla, v podstatě jsem zatím neměla takové ty těhotenské chutě - jako kyselá okurka se šlehačkou nebo omítka nebo takové věci. Ale mám taková období, kdy něčeho můžu sníst kvanta. Nejdřív to byly bílé jogurty (to už pominulo). Potom maso a korbáčiky, takové ty sýrové copánky (to nepominulo). No a teď mě nějak přepadá chuť na med. Ten jsem nejedla už několik let, myslím jako dobrovolně si ho namazat na chleba. Teď mi ale opravdu chutná, mmmhm.

Neproduktivní, zato milý den

26. července 2017 v 20:00 | Iva |  Obecné články
Vyrazila jsem do města na lov bundy. A vrátila se s mikinou, ale nevadííí (tu nepromokavost jsem fakt vyřešila, ale víte co, mám to pončo, takže je to stejně fuk).

Jsem úplně spokojená. Je to taková sportovní mikinová bunda, nenápadná, dostatečně teplá a zevnitř velmi příjemná na dotek.. mmmhmm. Takže mám další věc do výbavy na cestu po Francii.

A taky ručník. Takový ten, co jsem nikdy nechápala, proč bych měla mít, ten sportovní / turistický. Jenže on je opravdu lehký (což momentálně při vandrování ocením), má hezkou barvu - já vím, velmi důležité - a prý rychle schne. Vyprala jsem ho před dvěma hodinami. Je pořád mokrý. Tak nevím, asi to nebude taková rychlost, jakou jsem si představovala, nějaký super ručník 24. století. Ale jsem za něj ráda.


No a taky jsem si pořídila takový ten univerzální kus hadru. Abych se vysvětlila, šla jsem do obchodu s cílem koupit bundu, ručník a čepici, nějakou kšiltovku nebo tak (i když to normálně nenosím), kdyby po cestě pálilo slunce, nebo naopak foukal silnější vítr. A u jednoho regálu na mě doslova koukalo tohle - už jsem spodní část vyhodila, ale jedno oko zůstalo:


Tahle creepy hlava měla kolem krku omotaný šátek, už jsem to několikrát u lidí viděla, ale nikdy mi to nepřišlo zajímavé. A asi bych to ani normálně nenosila. Ale na tu cestu je to přesně taková věc, kterou jsem hledala. Můžu si z toho udělat šátek kolem krku, čelenku přes uši, čepici, šátek na hlavu.. jdou s tím dělat různé kraviny. Jsem z toho nadšená. Muhehe.

Zbytek dne jsem strávila hledáním informací o cestě (spíše tedy mapu té cesty) z místa, ze kterého ve Francii chceme vycházet. Několik hodin š'tourání v internetu a nic. Prostě nic. Samozřejmě na mě všude skákal nejznámější úsek Svatojakubské cesty ve Španělsku, ale cesta ve Francii blíž k východní hranici, jako by ani neexistovala. Až před chvílí jsem na jedné německé stránce našla odkaz na soubory obsahující přesně ta data, která jsem hledala. Ve formátu gpx, takže jsem si musela stáhnout aplikaci, ale to šlo jako po másle. Chichí. Ještě musím vyzkoumat, jak to udělat, abych to mohla prohlížet i offline - buďto najít ještě jinou aplikaci, která to dovede, nebo prostě udělám hoodně screenshotů celé cesty :D. Nějak to musí jít.

Ještě zjišťuji, jak je to s mobilními daty v zahraničí. Mám totiž nějaký super speciální tarif, ve kterém se moc nevyznám. A ještě nikdy mi nešel spustit přenos dat v zahraničí, nevim proč. Když to chci aktivovat po internetu, píšou mi, že na to nemám oprávnění. Jaktooo. Tak jsem napsala mail nějaké paní, která se snad v tom tarifu vyzná a třeba mi i odepíše.

Jinak, snědla jsem myslím 2 nebo 3 chleby s medem a 2 se sýrem, nechápu, jak se to do mě vešlo, ale to je tak, když člověk sedí celé odpoledne u zdroje - v kuchyni. Noum. Jsem přejedená :D.

Nové začátky

26. července 2017 v 12:35 | Iva |  Obecné články
Me: "A proč zase nepsat blog?"
Also me: "Protože by ses zrovna teď mohla soustředit na spoustu jiných a fakt důležitých věcí."
Me: *rozpomíná se na heslo a kliká na přihlásit*

Ano, je tomu tak, jsem zpět!!! *na obloze bouchá ohňostroj, magič (starý imaginární kamarád) otevírá šampaňské (které stejně nikdo nebude pít, ale never mind) a kolem lítají konfety*

Jsem zase tady, po delší době a se spoustou novinek, čili nových začátků.

1. Nechápu, jak ten čas uběhl, že už jsem v téhle fázi studia, ale začínám psát bakalářskou práci. Je to sranda najednou ze sebe dělat odborníka a s předstíranou samozřejmostí psát třeba o něčem, o čem jsem se právě dočetla v nějaké chytré knize. Mám prosím napsáno 6 stran. Necelých. Ale skoro 6. 6. Chápete? To je třeba více než desetina práce za mnou (psst, nepřipomínejte mi, že mě ještě mimo jiné čeká průzkum, zpracování a vyhodnocení dotazníku a velmi chytré závěry a doporučení - já - já mám něco doporučovat.. joo, bude ještě sranda).

2. Nechápu, jak ten čas uběhl, že už jsem v téhle fázi života, ale začínám se připravovat na příchod nového člena rodinky. To je prosím challenge. Výběr jména (což už asi máme za seobu), materiální i duševní příprava, komunikace s okolím na toto téma, snaha vysvětlit, že otázka pohlaví je irelevantní a ták.

3. Mám nový batoh. (jo, těch nových začátků není tolik, tak chci dát dohromady aspoň ty 3, chápete) Prostě jsem se rozhodla, že by se mi hodil nový batoh. Tak jsem si ho koupila.

4. Bude další cestovatelské dobrodružství! Pojedeme do Francie, pokračovat ve Svatojakubské cestě. Těším se. Proto ten batoh. A pončo pláštěnka. Taky vlhčené ubrousky. A sportovní ponožky. Nebyl to jenom batoh. A mám takový pocit, že v blízké budoucnosti přibude i bunda (moje nepromokavá bunda promokává a to se mi moc nelíbí).

No a teď můžu 3. bod smazat, ale to je fuk. Tak jsou čtyři.

Tady jedna irelevantní fotka ze zimního výletu, aby to bylo trochu zajímavější, text je nuda: