but I won't be weeping long

23. srpna 2015 v 17:48 | Iva |  Obecné články
Ehem *nenápadně se vynoří ze tmy* ..

hnusný večer ve spolek

prázdniny jsou na mě už asi moc dlouhé nebo co

Kde je sakra Doktor - když už Hogwarts mají se svojí pozvánkou zpoždění 8 let a skoro dva měsíce (ne, že bych to počítala) - mohl by mě potěšit svou návštěvou. Trochu vrzůšo. Otevřít Tardis někde uprostřed vesmíru, jen tak si sednout na okraj, na práh dveří, a koukat do tmy. Na hvězdy a planety. A ani moc nemluvit, jen tak pozorovat, očima i duší se ztratit v nekonečné hloubce nejen pod námi, ale vlastně všude kolem nás.
Chce se mi na chvilku utéct. Podívat se na Zemi jako jednu z milionů planet. Se všemi svými problémy, či spíš problémy svých okupantů. Kdesi daleko. Země, problémy i okupanti.
Jen Doktor a tma mými společníky, tam bych teď byla doma.

Od včerejšího večera je mi nějak na hovno.



Zítra bych si měla zapsat předměty do školy. V osm ráno se spustí systém. Jsem ráda, že škola pro prváky zapisuje povinné předměty sama, takže mi jde vlastně jen o angličtinu, jinak bych už vše měla mít. Na letní semestr mi zatím z povinných předmětů vychází jen 19 kreditů, ale ještě tam není vedlejší sloup, který si, jestli jsem to dobře pochopila, ještě zapisovat nemáme. To bude dalších 13 kreditů. Takže teď k těm 19 si už víc dávat nebudu, abych ten prvák přežila.

Co mě potěšilo, že budu mít možnost se v dalších semestrech zapsat třeba na španělštinu na úrovni A1 *dats meh, this spanish babe here*. A taky znakovou řeč. Ale nejdřív se trochu aklimatizovat a zjistit, jak budu zvládat už jen ty povinné oborové předměty. Těším se. Ale zároveň mám hrozný strach. Jako skoro ze všeho.

Včera jsem hlídala v jednom bytě dva krásné zrzavé kocoury (chtěla jsem napsat kocourky *protože jsou úžasný God help me*, ale vzpomněla jsem si na jejich vznešené osobnosti, jsou to páni, žádný ťutíci, takže zůstanu u kocourů) a jednu osmnáctiměsíční fenu. Bylo tam pěkně. Pustili jsme si hudbu *dobře no, tak nejdřív jsem nás všechny vyděsila, protože bedny hrály moc nahlas a já nemohla najít žádný čudlík či ovladač... agh... tak jsem to musela vypnout natvrdo, zmáčknout velký kulatý čudlík, co vypne všechna zařízení v obýváku.. cítila jsem se trochu jako vrah... pak jsem se rychle všem přítomným omluvila **česky, anglicky i německy, abych měla jistotu, že mi rozumí**, našla ovládání hlasitosti a pak proces opakovala.. uf* a všechno bylo tak klidné a fajn. Už jsem zapomněla, jak je úžasné, když vrnění kočky kocoura ležícího na mých nohách mnou celou prochází a uzdravuje. Připadala jsem si jako na léčební kúře. V dobrém smyslu.
Em, původně jsem chtěla psát o něčem úplně jiném, ale už jsem zapomněla, co to bylo xD.

Dočetla jsem The Cuckoo's calling, Hobbita a teď mám rozečtenou knihu The Silkworm. Pokračování detektivky od Rowling...

.. ale zpět do neliterárního světa.

Myslím, že jsem už pokročila. Už se necítím být zodpovědná za pocity, emoce ostatních. To je dobré. Dlouho se mi to nedařilo. Teď už necítím vinu. Teď cítím... smutek. Nevím, co s tím. Prostě se neumím usmívat nebo být v pohodě, když vidím, že někdo kolem mě není.
Tak jsem smutná. A když jsem smutná, tak se přijdou na párty podívat i strach s úzkostí. A pak jde vše do pytle. Pak se vrací staré myšlenky v nových podobách. Sobecké, egoisticky nechutné myšlenky. Mám chuť na lidi řvát, že svět se netočí jen kolem nich. Přitom jsem to já, kdo se tak chová.

Ne, strach na párty vlastně nepřichází. On tu je. V koutě čeká, až přijde jeho song.. pak nakráčí na parket a myslí si, že je king.

Ah, tohle jsem vlastně původně chtěla xD. V tom bytě visela cedulka s nápisem:

"Angst ist Scheiße im Kopf".

Velmi inspirativní.

Tak jo, to by pro dnešek mohlo stačit. Jdu hledat něco k jídlu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama