Versailles

11. června 2015 v 0:19 | Iva |  Z cest
Dnešní den začal ještě podivněji než ten včerejší. Babička se rozhodla pro ranní hygienu, a tak místo v 7 vstávala už o hodinu dřív. Pamatuji si jen útržky mého nedobrovolného bdění. V pokoji bylo zatemněné okno, na což nejsem zvyklá. Opět jsem usnula. Když v půl osmé přišel bratr, aby mě vzbudil, divila jsem se, co chce takhle v noci. Ani náznak slunce. Takové probuzení ve mně vyvolalo vzpomínky na zimní školní výuku, kdy se první předměty vyučovaly ještě za tmy. Zvláštní.

Pak snídaně a návštěva Versailles. Kdybych délku cesty k cíli měla vždy měřit počtem přečtených kapitol, pak konstatuji, že ani nemělo cenu knihu vytahovat.
O to déle pak ale trvalo vystání fronty ke vstupu do zámku. Původně jsme viděli řadu lidí, co postupuje kamsi vpřed... a vedle frontu lidí, co pomalu kráčí či stojí opačným směrem. Smáli jsme se než nám došlo, že je to stále ta stejná fronta, která pak ještě opět pokračuje třetí linií dopředu. Vlastně takový tvar, jako byste si představili zrcadlově napsané písmeno S.

Nafasovala jsem audio průvodce v angličtině a hurá na prohlídku. No, kdyby tam nebylo tak zalidněno, bylo by to dokonce dost pěkné a zajímavé. Ale mou pozornost strhávali kolemjdoucí (kolem-se-prodírající), zejména ti mluvící česky či slovensky. Nenápadně jsem špehovala, o čem se baví, když si myslí, že jim nikdo nerozumí. Většinou to ale byly samé kraviny. A pak jsem se rozhodla fotit. Jak jinak, že?
Některé obrazy a exponáty mi totiž přišly až nepatřičně vtipné. A v hlavě se mi začaly vyvíjet různé, nakonec stejně nedomyšlené, teorie o Versailles.

Například architektura zahrady. To mi řekněte, že si ještě nikdo nevšiml ohromné roztomilé příšerky směřující k zámku (nebo je dokonce jeho součástí?).

Pro ilustraci:



Nebo se jedná o přímý důkaz kontaktu UFO s našimi předky? Kdo ví... třeba je to jen náhoda.

Co se týče uměleckých kousků, zmínila bych "Lady Disgusted":


Pana architekta:

"Do you like what I've done?"

"Say: I do."

"Say it now!" *hahaha*

Potom tu máme narcistickou verzi:

"Do you like me?"

"Say: I do."

"Say it now... please."

No jo, dobře, tady máte jednu fotku něčeho... normálního:


Let's play a game.. let's play murder "find me in the picture":


Ale vraťme se k programu. Po prochození zámku jsme se, jak jste si již mohli všimnout, odebrali do venkovních prostor. Areál je opravdu rozsáhlý. Tím myslím fakt hrozně obrovskej. Tak trochu kvůli bráchovi, tak trochu kvůli babičce a konec konců tak trochu kvůli všem se táta rozhodl pro pronajmutí autíčka. Zážitky jsou asi takovéto:


Zahrada je úchvatná... ani nevím, jestli svým vzledem. Spíš atmosférou nasáklou staletími rozmanitých příběhů.
Představovala jsem si pány galantně doprovázející krásné dámy. Samotného krále tiše dumajícího u fontány. Dlouhé procházky slečen v botách na podpatku i pohledy šlechticů z oken zámku.
Tohle jsem bohužel foťákem nezachytila. Škoda.

Po prohlídce Versailles jsme ještě nakoupili nezbytné potraviny pro přežití a zamířili na ubytování, které jsme (jsem) už sjednali ráno po cestě. Mladí majitelé jsou neuvěřitelně milí. Pán je naprosto roztomilý, anglicky moc neumí, to ale nic nemění na jeho komunikačních schopnostech. Jeho manželka anglicky umí alespoň tak jako já. A je opravdu příjemná a ochotná.

Dorazili jsme o dost dřív, než jsme původně plánovali, a tak pokoje ještě nebyly pro náš příchod připravené (nějaká paní pilně pucovala okna). Tak jsme se šli ještě na hodinku projít po okolí. Je tu tak krásně. Louky, pole, koně, barvy, sršně, koně,... už jsem zmínila koně? Jsou opravdu všude.
Cestou jsme objevili stromy poseté třešněmi. Touha po té chuti ve mně vyvolala ukryté schopnosti a po mnoha letech jsem zase jednou lezla na strom.
Na procházce jsme také potkali jakousi ženu menší postavy, vedla koně. Myslím, že je tu člověk podezřelejší při obyčejné chůzi než koňmo. Krásně se usmívala a něco povídala. Francouzsky. Chtěla jsem jí říct, že francouzsky neumím (mám naučenou frázi). Ale jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, bylo: Yo no hablo espanol. Tak jsem raději neřekla nic, blbě se usmála a paní pokračovala v cestě.


Zabydleli jsme se - pozor, tady zůstáváme na celé dvě noci, uvařili si večeři - pozor, já pekla maso a dalo se jíst, a teď tu sedím na posteli a přemýšlím nad životními prioritami - dopsat článek či se jít trochu zkultivovat do koupelny než zase bude příliš pozdě?

A zítra konečně Paříž. Ani vám nevím, nakolik se těším na ty typické památky, stovky, tisíce lidí, … ale minimálně částečně ano. Chci kamarádce sehnat hezkou známku na památku (požádala mne o to). A s "bojovým" úkolem na mysli mám hned větší chuť vyrazit. Zase nějaké to dobrodružství.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama