Holubi

18. srpna 2013 v 18:00 | Iva |  K zamyšlení
Ráda bych se s vámi podělila o kousek kázání, které jsem nedávno slyšela od našeho pana faráře. Pro ujasnění bych měla podotknout, že náš páter má neobvyklý koíček - chová závodní holuby. Začátek onoho kázání zněl zhruba takto:

"Jednou jsem takhle pozoroval svoje holuby. Sedím tak na židli a koukám, jak hledají různé klacíky a nosí si je do holubníku. Klacíků v okolí ale nebylo mnoho. Brzy jim došly a zaletět pod strom je nenapadlo. Tak jsem se tedy zvedl, nasbíral pár takových vhodných klacíků, co by se jim mohly líbit a dal je na místo, kde je určitě najdou. Za chvilku přiletěl první holub, popadl klacík a slavnostně s ním letěl za ostatními, aby se pochlubil, jaký poklad to objevil. Po nějaké době už po klacíkách nebylo ani památky. A já si říkám:'Á, vy ste teda chytrý. Já vám to sem nedat, nemáte nic. A teď jste pyšní a myslíte si, jak nejste šikovní. Nebýt mě, nemáte nic.' A tak jsem si uvědomil, že v té chvíli jsem pro ně byl jako Pán Bůh a oni jako my, lidé. Vždy, když něco objevíme nebo vymyslíme, jsme na sebe pyšní a chválíme sami sebe, jak jsme moudří a dokonalí. Ale nebýt Boha, který nám to vše připravil, nemáme nic."

Tento příběh se mi velmi líbí, i když ho nedokážu převyprávět tak, jak to umí farář. Je důležité nezapomenout, že za vše vděčíme Pánu. Za všechny dary, kterými nás jako tatínek zahrnuje. Kterými nás tak trošku rozmazluje :). Za sluníčko, co neúnavně vychází den co den jen pro nás. Za vodu, ze které žijeme. Za každého člověka, i toho protivného, protože na kom se dá lépe trénovat naše trpělivost? I za tento okamžik. I za něj poděkujme. Že právě teď jsem tady. Že právě teď se mohu nadechnout. Že právě teď mám šanci něco změnit v mém životě. To mi připomíná, jak jsem předevčírem sekla s jednou hrou. Neřekla jsem si, jo, za týden toho nechám. To bych toho nenechala nikdy. Prostě jsem to vypla, omluvila se Pánu, jak jsem blbá, že tak mrhám časem, a už nezapla. Je to otázka okamžiku. Právě teď můžeme něco udělat. Nějak se rozhodnout. A teď taky :D. A zase. A zase. No není to úžasné? No nezbývá, než poděkovat.

Děkuji.
 


Komentáře

1 El El | Web | 20. srpna 2013 v 21:21 | Reagovat

Obdivuji tě v tom, co děláš. Obecně obdivuji lidi, kteří věří v někoho, jako je právě již zmíněný Pán. Pro mě by bylo těžké třeba změnit svůj život a postavit ho na základě víry, s čímž souvisí i uvedený příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama