Doma, bez internetu, ale spokojená

27. srpna 2017 v 19:56 | Iva |  Obecné články
Po návštěvě přátel v Heidelbergu jsme zase doma. Jen nefunguje internet... tak je to jako prodloužená dovolená, sedíme tu odříznuti od světa :D.
Dneska jsme se ještě rozhodli pro volný den, zítra to začne. Snad. Chci se odhodlat a pracovat dál na bakalářce. Až teď jsem si zjistila, kdy vlastně začíná přednáškové období, ono je to až ke konci září, muhehe. Takže mám čas ještě něco napsat. Jenom začít.

Dneska jsem upekla takové šneky z listového těsta se sýrem a šunkou. Hm, možná bych sem mohla dávat recepty, to možná není tak blbý nápad. Nejsem teda žádnej odborník, ani nevařím tak často, ale už mám takovou svou malou sbírku osvědčených jídel, co většinou nejdou moc zkazit. Šneky přidávám na seznam.

Zítra půjdeme na první část (ze dvou) předporodního rychlokurzu. Fakt se mi nechce chodit někam jednou týdně, jak teď říkala jedna známá, hekat v kroužku s dalšími ženami. Tak jsem šťastná za tuhle alternativu. A zvědavá, co to bude.
 

Den 15 - Strasbourg

23. srpna 2017 v 12:15 | Iva
Sedím v autobuse do Heidelberku, včera byl náš poslední den ve Francii.
Včerejšek ve Strasbourgu utekl docela rychle.

Střed města je v podstatě ostrov, tak jsme dopoledne vyrazili na projížďku lodí. Ještě nikdy jsem, pokud si pamatuji, v žádném městě na takové okružní jízdě po řece nebyla. Je to příjemné, měli pro komentář během cesty na výběr asi z 12 jazyků (čeština mezi nimi nebyla) a 2 verzí pro děti.

Strasbourg je opravdu jedinečné město. Hlavně tím, jak se tu mísí francouzská a německá kultura. Historicky bylo město totiž původně německé (patřilo k Svaté říši římské), pak 2 století francouzské, pak zase německé, pak pro změnu francouzské mezi válkami, za 2. SV si to ovšem zabrali nacisti a here we are today, zase francouzské. Líbí se mi ta směs jazyků a vůbec všeho. Tak nějak by mohlo vypadat mé vysněné čojč (česko-německé) město. Je hezké vidět, že to v praxi může fungovat.
Pro projížďce jsme si prošli pár obchůdku v centru města. Všude tolik lidí, aaa. Takový kontrast oproti dvou týdnům v přírodě.

K obědu jsem si dala bagetu se salámem (masoo) a po poledním odpočinku jsme si šli prohlédnout katedrálu zevnitř. Zase spousta lidí. Určitě by to na mě mělo jiný dojem, kdybych tam stála sama, v tichu. Ten prostor je ohromný. Ale jak tam bylo narváno a byl přesně stanovený směr prohlídky (wtf v kostele), spíš se mi tam dělalo špatně a byla jsem ráda, když jsem zase vyšla na vzduch. A celkově atmosféra tam nebyla taková jako v kostele v Dole, tam to bylo úžasné.


Pak jsme si prošli část města za katedrálou, kam moc turistů nechodí, to bylo fajn. Dali jsme si něco k pití a šli do obchodu pro zásoby - balení Oranginy (dobrá francouzská limonáda), víno pro babičku a ták. No a večer jsme šli na jídlo - my gosh to bylo dobré. Flammkuchen (doporučuji, je to jako pizza, ale jiné a výborné :-D) se žampiony. Jelikož jsme ještě neměli dost, objednali jsme si další napůl. Mňam. Ta smetana na tom mmh. Po večeři jsme si ještě prošli další část města - "La petite France" a zašli k nádraží. Je fakt divné. Tak divné, že jsem si na to ještě neutvořila názor. Stará hezká budova zabalená do skleníku, tak nějak to vypadá, doporučuji vygooglovat. Uznávám, že nápad je to zajímavý a praktický (zvětšil se tak prostor původně malého nádraží), ale působilo to na mě... zvláštně.

Den 14 - Besançon a večerní Strasbourg

22. srpna 2017 v 9:17 | Iva |  Z cest
Je devět a já ležím v posteli, úplně vyřízená :-D. Přijeli jsme do Strasbourgu včera večer ve čtvrt na deset. Cestou k hotelu jsme šli přes starou část města. Prostě tak jdeme těmi uličkami, všude spousta lidí, i takhle večer, otevřené kavárny.. tak pomalu přicházíme ke konci jedné uličky a najednou: WOW! Ona tam stojí ta nejúžasnější katedrála, kterou jsem kdy viděla. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou (dost dlouho). Tak neuvěřitelný pohled. Zhruba do poloviny 19. stol. měla prý nejvyšší věž na světě. Z dálky mi to úplně nepřišlo (spíš nejkrásnější než nejvyšší, to jo), ale jak jsme najednou stáli přímo u ní - opravdu obrovská. A ještě jak byla večer nasvícená o.o :33. Trochu mi připomínala nějakou jeskyni s krápníky, ach, ta gotika :3.

Včerejší den jsme strávili v Besançon. Objevili jsme knihkupectví, kde jsem hned ráno utratila majland, jak jinak. Tedy, francouzské knihy jsem nekupovala, na takovém levelu moje jazykové znalosti opravdu nejsou, ale měli tam velkou část vyhrazenou papírnictví a výtvarným potřebám. Muhehe. Tak mám nový (ehm drahý ehm) skicák, takovou tu modelovací gumu, tužku a dostatečně černou pastelku. A musela jsem se držet - já a papírnictví. Měli totiž úžasný výběr na fixy, dokonce i sadu přímo pro kreslení manga :3. Ale nakonec jsem ji tam nechala.

Pak jsme si v obchodě koupili sváču - palačinky s čokoládovou náplní, hotové, zabalené každá zvlášť a ještě celé zabalené v jednom velkém balení, vypadá to vtipně. A vyrazili jsme na hrad. Byl tak vysokooo. Fotky jsem tam nedělala, prostě hrad, no. Akorát tam v příkopu měli opice, jinak nic zvláštního. Úplně dovnitř, do větší části areálu, jsme nešli, je tam muzeum a zoo a to nás nějak nebere.

Tak jsme zase sešli dolů a dali si oběd, tak velkou porci jsem si už dlouho neobjednala, taky nám ještě zbylo na cestu autobusem. Velký (fakt moc velký) hamburger s velkou (mega) porcí hranolek. A moc dobré.
Chtěli jsme se ještě kouknout na "Město umění", ale měli zavřeno, tak prd. Sedli jsme si v parku na lavičku a já trochu čmárala do nového skicáku.
 


Den 13 - Dole a Besançon

21. srpna 2017 v 8:13 | Iva |  Z cest
Včera jsme si dopoledne prohlédli Dole, moc milé město, má krásná "tajná" zákoutí - úzké průchody, které vypadají jako vchod do domu, ale vevnitř je to jak v jeskyni. Úžasné. A taky mají kostel, co zvenku vypadá jako pevnost, ale uvnitř má tak krásnou atmosféru, energii. To už jsem v kostele dlouho necítila.


Barvy Francie

20. srpna 2017 v 12:01 | Iva |  Obrázky, fotky, videa

Modré dřevo, to jsem viděla poprvé v životě. Co ta příroda dokáže...


Cesta do Santiaga: z Belfortu do Mont Roland

20. srpna 2017 v 8:21 | Iva |  Z cest
Abych měla památku - první značka naší cesty.


Poslední na kopci Mont Roland:


Den 12 - cesta do Mont Roland

20. srpna 2017 v 8:10 | Iva |  Z cest
Blah, to teda byla noc. V podstatě nemůžu říct, že bych spala špatně, neprobouzela jsem se, zdály se mi kraviny, ale to se mi zdají skoro vždycky. Ale probudila jsem se s naprosto zvláštním pocitem. Nehezky zvláštním. Fuj. Když jsme se probudili, shodli jsme se, že je tady špatné feng shui. (Nebo to bude tím tříchodovým jídlem před spánkem?)

Den 11 - cesta do Peintre

19. srpna 2017 v 7:59 | Iva |  Z cest
Včera jsme měli úplně pohodový den. Z Brans jsme vzali zkratku do Offlanges (ve slunci do pořádného kopce) a odtamtud pak šli do Moissey. Celkem asi 10 km, i s cestou k ubytování v Peintre.

V Moissey jsme si udělali větší pauzu, mají tam mini obchůdek spojený s mini pekárnou, kavárnou a sázkovou kanceláří, vše v jedné místnosti. Dali jsme si něco k pití a každý jeden Pain au chocolat. Ah, dokonalé. Jak jsem se na začátku cesty rozplývala nad croissantem, tohle bylo další nebe. Tak ideální těsto, ještě teplé, křupavé a zároveň měkké uvnitř aaaah noum. Hned jsme se vrátili pro nášup :-D. A pevně doufám, že je budou mít i dneska, zase půjdeme přes tu vesnici (jsem zvědavá na reakci prodavačky, už včera jsme tam byli celkem asi čtyřikrát i s těmi batohy).
(Ilustrační foto, zdroj wikipedia)

Zajímavý postřeh: zřejmě se tu nechválí jídlo. Vždy, když se o to někde pokusíme, se hostitel ani nebrání (jako "no, možná to není úplně slané"), ani nepoděkuje. Nasadí prostě určitý výraz ve tváři, který vyzařuje slova "přesně tak, je to výborné, já vím".
Dneska půjdeme zase kolem těch 12 km. Sice je po dešti chladno (jupí), ale cesta vede přes pořádné kopce. Pokud najdeme vhodné ubytování, skončíme cestu na nejvyšším bodě tady v okolí, ze kterého je prý krásný výhled. Tak jsem zvědavá.
Tady v Peintre je ubytování úplně úžasné, krásně zařízený pokoj s koupelnou, dole kuchyňka.. Moc milé.

Den 10 - cesta do Brans: opravdu fotky

18. srpna 2017 v 11:53 | Iva |  Z cest

^ To je výhled na Thervay, vesnici, kterou jsme včera procházeli a nechali si od jedněch lidí naplnit lahve s vodou. Zrovna měli nějaké posezení, asi rodinná sešlost nějaká. Byli všichni moc hodní, myslím, že kdybychom se s nimi bavili o trochu déle, nebo vypadali hladovějí, pozvali by nás k jídlu. Ale měli jsme zrovna po obědě.


Značka, co už tam zřejmě stojí delší dobu.
Poslední fotka je na kopečku do Brans, moc se mi líbil pohled na zelený les v kontrastu s osamělým stromem bez listů úplně na kraji. A k tomu to nebe.


Den 10 - cesta do Brans: fotky

18. srpna 2017 v 7:55 | Iva |  Z cest
Včera jsme šli něco přes 20 km, fuf, už jsem z toho chození vyčerpaná. Dopoledne jsem šla, jako bych byla náměsíčná, zavírala se mi víčka a myslela jsem, že snad usnu za chůze.
Hlavně bylo horko a cesta vedla kolem polí a nikde žádný stín. Zato nebyly kopce, které přijdou dnes. Půjdeme asi ještě dva dny. Pak bych se ráda podívala do nějakého většího města, zatím znám jen Paříž a vesnice, ještě by mě zajímalo, co je mezi tím :-D.
Teď jsme v Brans. Přivítal nás tu milý starší pár, zase jsme dostali teplou večeři. Vždy manžela prosím, aby řekl, že neumím francouzsky, aby si nemysleli, že jsem nějak divná :-D. Včera mě ale posunul do statusu, že neumím mluvit francouzsky, ale rozumím. Přiznávám, že pozitivní pohled dělá divy. Soustředit se na to, co už znám, ne na nedostatky. A opravdu jsem hodně věcí pochopila bez překladu. Bylo to moc příjemné.


Kam dál