Barvy Francie

Včera v 12:01 | Iva |  Obrázky, fotky, videa

Modré dřevo, to jsem viděla poprvé v životě. Co ta příroda dokáže...

 

Cesta do Santiaga: z Belfortu do Mont Roland

Včera v 8:21 | Iva |  Z cest
Abych měla památku - první značka naší cesty.


Poslední na kopci Mont Roland:


Den 12 - cesta do Mont Roland

Včera v 8:10 | Iva |  Z cest
Blah, to teda byla noc. V podstatě nemůžu říct, že bych spala špatně, neprobouzela jsem se, zdály se mi kraviny, ale to se mi zdají skoro vždycky. Ale probudila jsem se s naprosto zvláštním pocitem. Nehezky zvláštním. Fuj. Když jsme se probudili, shodli jsme se, že je tady špatné feng shui. (Nebo to bude tím tříchodovým jídlem před spánkem?)
 


Den 11 - cesta do Peintre

Sobota v 7:59 | Iva |  Z cest
Včera jsme měli úplně pohodový den. Z Brans jsme vzali zkratku do Offlanges (ve slunci do pořádného kopce) a odtamtud pak šli do Moissey. Celkem asi 10 km, i s cestou k ubytování v Peintre.

V Moissey jsme si udělali větší pauzu, mají tam mini obchůdek spojený s mini pekárnou, kavárnou a sázkovou kanceláří, vše v jedné místnosti. Dali jsme si něco k pití a každý jeden Pain au chocolat. Ah, dokonalé. Jak jsem se na začátku cesty rozplývala nad croissantem, tohle bylo další nebe. Tak ideální těsto, ještě teplé, křupavé a zároveň měkké uvnitř aaaah noum. Hned jsme se vrátili pro nášup :-D. A pevně doufám, že je budou mít i dneska, zase půjdeme přes tu vesnici (jsem zvědavá na reakci prodavačky, už včera jsme tam byli celkem asi čtyřikrát i s těmi batohy).
(Ilustrační foto, zdroj wikipedia)

Zajímavý postřeh: zřejmě se tu nechválí jídlo. Vždy, když se o to někde pokusíme, se hostitel ani nebrání (jako "no, možná to není úplně slané"), ani nepoděkuje. Nasadí prostě určitý výraz ve tváři, který vyzařuje slova "přesně tak, je to výborné, já vím".
Dneska půjdeme zase kolem těch 12 km. Sice je po dešti chladno (jupí), ale cesta vede přes pořádné kopce. Pokud najdeme vhodné ubytování, skončíme cestu na nejvyšším bodě tady v okolí, ze kterého je prý krásný výhled. Tak jsem zvědavá.
Tady v Peintre je ubytování úplně úžasné, krásně zařízený pokoj s koupelnou, dole kuchyňka.. Moc milé.

Den 10 - cesta do Brans: opravdu fotky

Pátek v 11:53 | Iva |  Z cest

^ To je výhled na Thervay, vesnici, kterou jsme včera procházeli a nechali si od jedněch lidí naplnit lahve s vodou. Zrovna měli nějaké posezení, asi rodinná sešlost nějaká. Byli všichni moc hodní, myslím, že kdybychom se s nimi bavili o trochu déle, nebo vypadali hladovějí, pozvali by nás k jídlu. Ale měli jsme zrovna po obědě.


Značka, co už tam zřejmě stojí delší dobu.
Poslední fotka je na kopečku do Brans, moc se mi líbil pohled na zelený les v kontrastu s osamělým stromem bez listů úplně na kraji. A k tomu to nebe.


Den 10 - cesta do Brans: fotky

Pátek v 7:55 | Iva |  Z cest
Včera jsme šli něco přes 20 km, fuf, už jsem z toho chození vyčerpaná. Dopoledne jsem šla, jako bych byla náměsíčná, zavírala se mi víčka a myslela jsem, že snad usnu za chůze.
Hlavně bylo horko a cesta vedla kolem polí a nikde žádný stín. Zato nebyly kopce, které přijdou dnes. Půjdeme asi ještě dva dny. Pak bych se ráda podívala do nějakého většího města, zatím znám jen Paříž a vesnice, ještě by mě zajímalo, co je mezi tím :-D.
Teď jsme v Brans. Přivítal nás tu milý starší pár, zase jsme dostali teplou večeři. Vždy manžela prosím, aby řekl, že neumím francouzsky, aby si nemysleli, že jsem nějak divná :-D. Včera mě ale posunul do statusu, že neumím mluvit francouzsky, ale rozumím. Přiznávám, že pozitivní pohled dělá divy. Soustředit se na to, co už znám, ne na nedostatky. A opravdu jsem hodně věcí pochopila bez překladu. Bylo to moc příjemné.



Den 09 - Marnay

Středa v 20:31 | Iva |  Z cest
Připadám si jako princezna ve věži. Oproti pohádkám tu však vězím zcela dobrovolně a jsem dokonale spokojená - mám tu svého prince, čerstvě povlečenou postel (v jednorázovém povlečení, první dojem byl jako bych si lehala na pitevní stůl, je celé bílé a z takového zvláštního materiálu - na pohled připomíná velký papírový ubrousek, ale na dotek je docela příjemné), a plný žaludek. Právě jsme se vrátili z večeře v pizzerii.

Ještě nedávno jsem tu psala něco o tom, jak pizzu můžu jíst po kilech. Kecy. Snědla jsem půlku, dokonce menší pizzy, a mám dojem, že už se do mě fakt nevejde ano ň. Kromě hranolek, ano, to bych mohla dodat, že to nebyla samotná pizza, takže je to možná omluvitelné. Nicméně mám tedy ještě půlku pizzy a stažený film že včera, tak už víme, jak strávit zbytek večera.

Abych vysvětlila tu věž, jsme ve starém zámku, mají z toho udělané ubytování pro poutníky a turisty, tzv. gîte. Jsme tady zase sami na pokoji, takže pohoda.

Cesta byla dneska zvláštní, 17 km, téměř pořád v lese. Bylo dusno, kolem hlavy neustále létaly nějaké mouchy a komáři, trochu jsem si připadala jako v džungli. No, uvidíme, jak dlouho nás to chození ještě bude bavit.

Den 08 a 09

Středa v 9:02 | Iva |  Z cest
Ták, včera byl den odpočinku. Líně jsme vstávali až v devět, nasnídala se, zašli nakoupit zásoby na další cestu.. pak jsme si vyprali věci a váleli se v posteli. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem ani neměla chuť psát blog. Odpoledne jsme se šli podívat na velký bleší trh :-D. To je timing, velká akce zrovna v den, kdy máme volno, zrovna tady v Gy. Jmenovalo se to prý doslova "Vyprázdní svou půdu/sklep", jak říkám, blešák. Prodávalo se ovšem i jídlo, tak jsme neodolali hranolkám a teplým vaflím.
Tady, kde jsme ubytování, máme i mikrovlnku (což doma nevedu). Tak jsem honem využila příležitostí a dvakrát si včera udělala popcorn, mňam.
Večer jsem se začala nějak nudit, tak jsem si na hodinu zaplatila WiFi a pokoušela se stáhnout film. Šlo to ale taak pomalu. Tak jsem šla asi o 100 m dál k Office de tourisme a objevila free WiFi, na které to šlo až podezřele dobře. Přišla jsem zpátky a stejně jsem se podívala jen na kousek. Nějak jsem neměla chuť a vůbec jsem měla divnou náladu.
Rozhodla jsem se nedočíst knihu Tango staré gardy. Příběh sám o sobě asi není úplně blbý, ale ten styl, jak je to psané (nebo přeložené), ugh, hrozný. Teď čtu Ostrov včerejšího dne od Umberta Eca, to prosím pěkná knížka.Vtipná, nápaditá a napínavá.
Dneska se chystáme na etapu 17 km do Marnay.

Den 07 - cesta do Gy

14. srpna 2017 v 22:06 | Iva |  Z cest
Horko, francouzština, horko, horko, jsme v Gy a zítra si dáme pauzu.

Dnešní cesta se na mé přání stala jakousi dlouhou hodinou francouzštiny, holt prostě CHCI rozumět. A trochu rozumím, když vím kontext. Už umím čísla do dvaceti, trochu časovat slovesa, jeden budoucí čas, jeden minulý čas a pár slovíček. Ovšem jen vyslovit, psaní se za pochodu špatně ukazuje :-D. Jsem vděčná svému manželi, že se mnou měl tu trpělivost, když jsem dokolečka trénovala: un, un, un, un, ... Prý to znělo jako nějaká skákací hra na počítači :-D.

Kam dál