Nové stránky

16. prosince 2017 v 13:32 | Iva
A je to tu. Ještě popřemýšlím nad doménou, jestli má cenu si platit za nějakou, co dobře zní.. ale asi se na to zatim vykašlu xD

tady je mé nové zázemí: https://okablick.wixsite.com/home

Třeba se sem ještě někdy vrátím.. z nostalgie **.
 

16. 12. 2017

16. prosince 2017 v 10:39 | Iva |  Obecné články
Hmmm, tak jo, jelikož se nudim (just joking - tolik seminárek, co bych teď mohla psát.. a zkoušek, na které bych se mohla učit..... ale nope), mám dojem, že se pustim do přestavby blogu. Neboooo. Možná bych si možná udělala vlastní stránky o.o

Díky jednomu projektu, kde jsem mohla praovat jako dokumentátor, jsem se začala zajímat o grafiku a vytváření webů a samozřejmě o focení (zmínila jsem novou zrcadlovku? awww, jsem v nebi). A mám opravdu chuť se v tomhle směru zlepšovat. Tolik mě to baví (ještě mi vysvětlete, proč studuju angličtinu a češtinu??? never mind). Teď zrovna se pokouším vymyslet nějaký hezký koncept pro stránky mého manžela (jeho aktuální jsou... řekněme zastaralé xD). Mám hodně nápadů, ale ještě jsem asi nenarazila na ten pravý. Jsem hodně náročná (a co se týče stránek, manžel taky xD), tak to asi bude delší proces. Mám v hlavě jeden koncept, který ale leží hlavně na dobré grafice, neumím tak hezky kreslit, abych na papír přenesla to, co mám v mysli.. škoda.

A teď koukám na svůj blog a říkám si, že by to taky chtělo změnu.

No, z jiného soudku: jsem už v 39. týdnu těhotenství. To znamená, že jenom čekám, kdy to začne. Občas mě zabolí v podbříšku a mně to dojde - teď by to mohlo být ono. A pak ta halda myšlenek - jaké to je rodit? nebudu mít hlad? jak se dostanu do porodnice? co když to bude v noci a já budu unavená?

V pondělí 18. 12. jdu zase na kontrolu (minule mi doktorka řekla, že si myslí, že příště už nepřijdu, že mezitím porodím.. hm, no, uvidíme).

Je to teď úplně zvláštní období. Někdy jen tak ležím nebo sedím vedle manžela a říkám si, jak jedinečné ty chvíle jsou... jsem tak zvědavá, jak bude vypadat náš všední den, až budeme tři. A jaká pro nás ta změna bude..

Ještě k mému těhotenství - fakt si nemůžu stěžovat. Tak krásný průběh jsem nečekala. Špatně mi bylo jen asi 2 týdny na začátku, pak sem tam bolest zad nebo tak něco, jeden čas křeče v noze, ale nic úplně hrozného. Měla jsem obavy kvůli kostrči, jednou jsem si ji narazila, když jsem spadla na snowboardu.. a od té doby trochu zlobí. Ale ono nic, tak jsem šťastná jako blecha. Teď ke konci musím akorát hodně často na záchod. Třeba v noci dvakrát a přes den prostě furt :D. A připadám si tlustá - jako břicho chápu, že, ale třeba v obličeji si připadám taková naducaná xD. No jo, možná je to jen pocit a přejde to. Taky jsem náladová - dokážu se rozbrečet jen tak a mít špatnou náladu třeba celý večer.. bezdůvodně. Někdy bych si nejraději dala facku, abych se probrala xD.

No, co se týče vybavení, už asi máme tak nějak všechno, respektive není nic, co bych ještě měla na seznamu a měla pocit, že musíme nutně koupit před porodem. Předevčírem jsme byli v Ikee. A včera v DM, dokoupili jsme drobnosti a věci jako balík plen, vložky do podprsenky a tak. Dokonce jsem si sepala seznam věcí, které nemám v tašce do porodnice, ale chci vzít s sebou, až to přijde (jako kartáček, nabíječka,...). Takže od včerejška si připadám ready.

#nechesemivymýšletnadpis

17. listopadu 2017 v 12:49 | Iva |  Obecné články
Včera jsme byli v divadle, kamarádky kamarád napsal hru "Rodinné album", tak mě pozvala, ať tam jdu s ní. No nevim teda... v podstatě 70 minut o ničem. Ale lidi kolem se smáli, tak nechápu, asi mám prostě jiný smysl pro humor. Jak se můžu smát narážkám na nevěru, ponižování ženy, křičení na ni.. ale whatever, lidi jsou divní. Aspoň si v takových chvílích uvědomím, jak vděčná jsem za život, který mám, a lidi, kteří mě obklopují. Za manžela. Máme svůj svět a je nám v něm dobře.

Dneska jsem dostala chuť třídit věci (ve skříni mám poličku plnou kravin a všeho možného + mi rodinka včera přivezla krabici mých starých věcí, které jsem ještě měla u nich). A teď mám +- uklizeno (teda v té skříni, o jiných místech nemluvím :D) a je to dobrý pocit. Taky jsem si udělala jednu volnou poličku na věci pro malé. Už bych chtěla pomalu začít prát oblečky a plenky a tak, tak aby to bylo kam dávat. Dneska máme v plánu objednat přebalovací komodu a vůbec projít věci, seznamy,... tak jsem excited.

Je to všechno tak nové. Nové starosti, radosti, zážitky,..

Tak jo, článek o ničem. Nevadííí. Prostě jenom nechci tyhle maličkosti zapomenout. Hodně zapomínám. A pak je mi to líto.
 


Volejte sláva a tři dny se radujte!

12. listopadu 2017 v 14:01 | Iva |  Obecné články
Yassss! Sněží!!! Ještě před chvílí pršelo a teď už padají vločky, juhuuu!

Sedím u stolu na chodbě norimberské vysoké školy (yep, v neděli). Trochu zvláštní status, být tu jako manželka docenta, kolem chodí studenti mého věku... ale never mind xD. Prostor je to tady moc příjemný, ve 4. patře mají dokonce "Freiraum", něco jako jsme měli klubovnu na gymplu - staré gauče, fotbálek, stoly, pohoda. A je tu wifi, muhehe.

Co se týče studia: v pondělí a v úterý mě čekají testy. Nějak se už neumím učit. Help. Jak se to dělá xD. Prostě absolutně neudržim pozornost. Jinak bych se asi mohla začít domlouvat s učitelema, jestli můžu nějaký zkoušky dělat už na začátku prosince. Ehm, za dva týdny? Ehhhhmmmm. How am I supposed to do it? Learn? Whatttt whyyy nahhhh
No, asi tak xD. Zároveň fakt chci mít co nejvíc hotovo, než se malé narodí.. ale neviiim. Tak jako tak budu asi prodlužovat. Hlavně ale abych nahrabala alespoň ten minimální počet kreditů, aby mě nevyhodili, to je teď asi můj cíl xD -_-

Co se týče těhotenství: jsem teď ve 34. týdnu těhotenství (out of what, 38? 40? 42?). Nějak moc rychle to uteklo. Zase mám takové rozpolcené pocity - jednak chci, aby už to skončilo, abych mohla malé konečně držet v rukou, obejmout.. a moci se taky normálně hýbat, ne jako teď být kombinace sněhové koule a starouška, který je rád, když se mu podaří vylézt z postele. A jednak bych chtěla, aby to ještě třeba dva měsíce trvalo, je toho tolik, co bych mohla dělat, jak bych se mohla připravovat - číst třeba knihy, nakupovat výbavu, připravovat se psychicky.. ale ono to nepůjde oddalovat donekonečna.

Nejraději bych už měla všechno připraveno a nakoupeno. Zvlášť po prohlídce u německé gynekoložky.. jako v Čechách jsou úplně v pohodě: máte bolesti? ne. no tak pohodááá, všechno v cajku, můžete domů, termín někdy kolem 30.12.
A tady: no, jak to tady vidim (kouká na ultrazvuk), nevěřim, že na Vánoce ještě budete těhotná. Whaaat. Takže jako trochu panika xD. Měla jsem v plánu se z Čech do Německa přesunout až někdy 18.12., ale evidentně musím plány překopat, abych tam mohla být už dřív. A co zkoušky? Aaaaagh. A navíc prej: u nás je normální, že se těhotné ženy očkují proti chřipce, aby pak bylo dítě po narození chráněné. Takže vás teď naočkuju.
A já jenom: wait a secondddd o.o
Šla jsem dom s tím, že se do dalšího dne mám rozhodnout, jestli se teda nechám očkovat nebo ne. No ještě jsem tam nebyla. Ale furt nevim. Prostě nevim. Ještě se zeptám mojí doktorky v Čechách, co si myslí. Zatím si každý Čech, se kterým jsem mluvila, myslí, že je to kravina. A já osobně prostě cítím, že to očkování nechci, ale nedokážu dát argumenty, proč ne. Neviiiim, nechte mě všichni bejt xDD. aneb Nesnášim rozhodování

Jinak výbava.. mám hroznou chuť se o všechno starat, nakupovat, vybírat, srovnávat... ale manžela jsem tím ještě nenakazila. Je pořád v klidu, že je na to všechno času dost. Ale já už to chci mít všechno doma a taak xDD. Takže už skladuji nějaké věci ve skříni, hlavně oblečky (věřili byste, jak je to těžký najít něco hezkýho a genderově neutrálního?? It's freaking hard.), taky už mám nosítko, šátek po mamce (a musím se hodně ovládat, abych nekoupila ještě pevný šátek.. asi raději počkám, jestli se vůbec bude chtít nosit, a koupím až pak. Ale ty šátky, to je něco úžasnýho), objednala jsem teď pleny (chci používat látkové, nějaké mi prý dá jedna kamarádka, tak jsem ráda... jak zase: věřili byste, že je to věda sama o sobě? existuje tolik systémů látkování - tj. používání látkových plen.. jako pochopit to, to je fakt něco)... no a už mám na jednom webu plný nákupní košík s věcmi kolem postýlky (včetně postýlky), koupání a tak... a ještě toho tolik zbývá. Jo, taky jsem objednala deku z ovčí vlny :3 pořád jsem přemýšlela, jakou deku koupit. Jsou hodně popoulární "španělské deky", ale to je z akrylu a umělotiny. A já bych preferovala něco přírodního - a bavlna je zas moc tenká. No a vlna je prostě něco úžasného. Tak se nemůžu dočkat, až do přijde ^^

Blah, tak jo, stačí, jdu se učit xD

Doma, bez internetu, ale spokojená

27. srpna 2017 v 19:56 | Iva |  Obecné články
Po návštěvě přátel v Heidelbergu jsme zase doma. Jen nefunguje internet... tak je to jako prodloužená dovolená, sedíme tu odříznuti od světa :D.
Dneska jsme se ještě rozhodli pro volný den, zítra to začne. Snad. Chci se odhodlat a pracovat dál na bakalářce. Až teď jsem si zjistila, kdy vlastně začíná přednáškové období, ono je to až ke konci září, muhehe. Takže mám čas ještě něco napsat. Jenom začít.

Dneska jsem upekla takové šneky z listového těsta se sýrem a šunkou. Hm, možná bych sem mohla dávat recepty, to možná není tak blbý nápad. Nejsem teda žádnej odborník, ani nevařím tak často, ale už mám takovou svou malou sbírku osvědčených jídel, co většinou nejdou moc zkazit. Šneky přidávám na seznam.

Zítra půjdeme na první část (ze dvou) předporodního rychlokurzu. Fakt se mi nechce chodit někam jednou týdně, jak teď říkala jedna známá, hekat v kroužku s dalšími ženami. Tak jsem šťastná za tuhle alternativu. A zvědavá, co to bude.

Den 15 - Strasbourg

23. srpna 2017 v 12:15 | Iva
Sedím v autobuse do Heidelberku, včera byl náš poslední den ve Francii.
Včerejšek ve Strasbourgu utekl docela rychle.

Střed města je v podstatě ostrov, tak jsme dopoledne vyrazili na projížďku lodí. Ještě nikdy jsem, pokud si pamatuji, v žádném městě na takové okružní jízdě po řece nebyla. Je to příjemné, měli pro komentář během cesty na výběr asi z 12 jazyků (čeština mezi nimi nebyla) a 2 verzí pro děti.

Strasbourg je opravdu jedinečné město. Hlavně tím, jak se tu mísí francouzská a německá kultura. Historicky bylo město totiž původně německé (patřilo k Svaté říši římské), pak 2 století francouzské, pak zase německé, pak pro změnu francouzské mezi válkami, za 2. SV si to ovšem zabrali nacisti a here we are today, zase francouzské. Líbí se mi ta směs jazyků a vůbec všeho. Tak nějak by mohlo vypadat mé vysněné čojč (česko-německé) město. Je hezké vidět, že to v praxi může fungovat.
Pro projížďce jsme si prošli pár obchůdku v centru města. Všude tolik lidí, aaa. Takový kontrast oproti dvou týdnům v přírodě.

K obědu jsem si dala bagetu se salámem (masoo) a po poledním odpočinku jsme si šli prohlédnout katedrálu zevnitř. Zase spousta lidí. Určitě by to na mě mělo jiný dojem, kdybych tam stála sama, v tichu. Ten prostor je ohromný. Ale jak tam bylo narváno a byl přesně stanovený směr prohlídky (wtf v kostele), spíš se mi tam dělalo špatně a byla jsem ráda, když jsem zase vyšla na vzduch. A celkově atmosféra tam nebyla taková jako v kostele v Dole, tam to bylo úžasné.


Pak jsme si prošli část města za katedrálou, kam moc turistů nechodí, to bylo fajn. Dali jsme si něco k pití a šli do obchodu pro zásoby - balení Oranginy (dobrá francouzská limonáda), víno pro babičku a ták. No a večer jsme šli na jídlo - my gosh to bylo dobré. Flammkuchen (doporučuji, je to jako pizza, ale jiné a výborné :-D) se žampiony. Jelikož jsme ještě neměli dost, objednali jsme si další napůl. Mňam. Ta smetana na tom mmh. Po večeři jsme si ještě prošli další část města - "La petite France" a zašli k nádraží. Je fakt divné. Tak divné, že jsem si na to ještě neutvořila názor. Stará hezká budova zabalená do skleníku, tak nějak to vypadá, doporučuji vygooglovat. Uznávám, že nápad je to zajímavý a praktický (zvětšil se tak prostor původně malého nádraží), ale působilo to na mě... zvláštně.

Den 14 - Besançon a večerní Strasbourg

22. srpna 2017 v 9:17 | Iva |  Z cest
Je devět a já ležím v posteli, úplně vyřízená :-D. Přijeli jsme do Strasbourgu včera večer ve čtvrt na deset. Cestou k hotelu jsme šli přes starou část města. Prostě tak jdeme těmi uličkami, všude spousta lidí, i takhle večer, otevřené kavárny.. tak pomalu přicházíme ke konci jedné uličky a najednou: WOW! Ona tam stojí ta nejúžasnější katedrála, kterou jsem kdy viděla. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou (dost dlouho). Tak neuvěřitelný pohled. Zhruba do poloviny 19. stol. měla prý nejvyšší věž na světě. Z dálky mi to úplně nepřišlo (spíš nejkrásnější než nejvyšší, to jo), ale jak jsme najednou stáli přímo u ní - opravdu obrovská. A ještě jak byla večer nasvícená o.o :33. Trochu mi připomínala nějakou jeskyni s krápníky, ach, ta gotika :3.

Včerejší den jsme strávili v Besançon. Objevili jsme knihkupectví, kde jsem hned ráno utratila majland, jak jinak. Tedy, francouzské knihy jsem nekupovala, na takovém levelu moje jazykové znalosti opravdu nejsou, ale měli tam velkou část vyhrazenou papírnictví a výtvarným potřebám. Muhehe. Tak mám nový (ehm drahý ehm) skicák, takovou tu modelovací gumu, tužku a dostatečně černou pastelku. A musela jsem se držet - já a papírnictví. Měli totiž úžasný výběr na fixy, dokonce i sadu přímo pro kreslení manga :3. Ale nakonec jsem ji tam nechala.

Pak jsme si v obchodě koupili sváču - palačinky s čokoládovou náplní, hotové, zabalené každá zvlášť a ještě celé zabalené v jednom velkém balení, vypadá to vtipně. A vyrazili jsme na hrad. Byl tak vysokooo. Fotky jsem tam nedělala, prostě hrad, no. Akorát tam v příkopu měli opice, jinak nic zvláštního. Úplně dovnitř, do větší části areálu, jsme nešli, je tam muzeum a zoo a to nás nějak nebere.

Tak jsme zase sešli dolů a dali si oběd, tak velkou porci jsem si už dlouho neobjednala, taky nám ještě zbylo na cestu autobusem. Velký (fakt moc velký) hamburger s velkou (mega) porcí hranolek. A moc dobré.
Chtěli jsme se ještě kouknout na "Město umění", ale měli zavřeno, tak prd. Sedli jsme si v parku na lavičku a já trochu čmárala do nového skicáku.

Den 13 - Dole a Besançon

21. srpna 2017 v 8:13 | Iva |  Z cest
Včera jsme si dopoledne prohlédli Dole, moc milé město, má krásná "tajná" zákoutí - úzké průchody, které vypadají jako vchod do domu, ale vevnitř je to jak v jeskyni. Úžasné. A taky mají kostel, co zvenku vypadá jako pevnost, ale uvnitř má tak krásnou atmosféru, energii. To už jsem v kostele dlouho necítila.


Barvy Francie

20. srpna 2017 v 12:01 | Iva |  Obrázky, fotky, videa

Modré dřevo, to jsem viděla poprvé v životě. Co ta příroda dokáže...


Cesta do Santiaga: z Belfortu do Mont Roland

20. srpna 2017 v 8:21 | Iva |  Z cest
Abych měla památku - první značka naší cesty.


Poslední na kopci Mont Roland:


Kam dál